CHUD'AS U SOUDU
Nezávislí pozorovatelé předvídají,
že alespoň jednou za život budu mít pravdu.
Jaký obličej bude mít moje pravda?
Jak bude stará?
A peněženka?
Prázdnou nebo plnou ji bude mít?
Jsem si jistý,
že slova na mou obranu
budou vypůjčena z jazyků, co se s nimi dávno nemluví.
A to proto, že prozatím
neexistuje žádný srozumitelný slovník,
co by mě ochránil.
Vidíte tedy,
ta moje pravda bude velmi stará.
Vědci, kteří uslyší mou obhajobu,
ji budou zkoumat
jak mrtvolu,
s jejímž nálezem nepočítali,
jenž jim spadla na cesti
za hvězdnou kariérou.
Stačí, když se zaměří jenom na leb
plnou nápisů o životě,
co se ztratil.
Zde je jasně a bez sebeklamu řečeno,
že společně s lidmi zklamalo i slunce.
Nedokázalo se rozhořet světlem
Které by stálo za to, aby jej dostali
smrtelníci,
smrtelníci jako já.
A tenhle chaos
jak z jiného světa, chaos
z moudrosti kdoví kterého hmotného boha,
bude darován nám všem.
To ostatní však...
Hrudník... klouby... obratle...
Od té doby, co se dozvěděli tu černočernou zprávu,
že bozi spravedlnosti nikdy neexistovali ani v legendách,
zklamání z nesmyslnosti světa,
pochopili, že drželi nad strží
samotné peklo.
A co se týče naděje...
...snů
...citů
a jiných řeckých cností?
Pravděpodobně
jak beznadějný samotářský tulák
jsou všechny kdesi uvnitř nás.
Ale soudce nic takového nezajímá.
Řecké cnosti...
Pravdy duše...
Soudci si žádají hmotných důkazů,
konkrétních,
hmatatelných.
A já zatím i tentokrát
vypadám tak uboze,
protože moje pravda je bohužel
věčná.
Translation by
VERA KLONTZA - JAKLOVA
No comments:
Post a Comment