Ježíš Kristus
Ze všech snů,
na jejichž pozadí kraloval úpadek a pambíčkářství,
nemohu zapomenout ten,
jak jsem se vydal na cestu kolem světa
ve chvíli, kdy se narodila láska.
Přerušil jsem ji,
když se lidi začali nenávidět.
Úplně přirozeně jsem začal hon na nenávist,
ale po čase se tahle zábava změnila v trapnost,
když jsem si přečetl
Mojžíšovu dialektiku.
Pak jsem musel krotit své rozzuřené duchy
a složitě jim vysvětlovat
Mojžíšovo trápení s podstatou historie:
pokud sleduješ její závan,
jak hladí okna jeruzalémská,
nezdá se ani tak strašná.
Mně se však zdá, že Mojžíš,
jehož myšlenky rozfoukával vítr
po poušti,
se poněkud unáhlil.
Okna Jeruzaléma
Viděla jenom obrazy
Co nepředstavovaly žádné opravdové nebezpečí pro město
A protože nebyly nebezpečné,
Nemohl je ani nikdo opravit
Mohly tudíž pobouřit svědomí občanů
Etikou hrdinů
Co po zotročení lidských duší
Začala rozprostírat oblaka pochyb
Co nakonec neosvobodily nikoho.
A tak velké bylo to nedorozumění
Lidu, který se téměř stal nejlepším kamarádem boha,
Když najednou podzimní nahota hory Sinaj
Se oblékla do pouti celého světa
Co si šel pro trest rozmetávající na prach
Stěstí, co slíbil osud.
Tolik samoty a prázdna zůstalo po nich a stačilo,
Aby se objevilo to, co dřív bylo duchem.
Jen co se vzpamatovali z opilství božského temperamentu
Hlasné dialektiky
Co pokřtil hostký vítr a duše
Viděly, že nebe nebylo nikdo přítomno
Kolem nich existoval pouze svět...
Abychom neřekli Řím...
Moc...
Chladní logika...
Tohle tehdy skončilo, abychom se vzdálili od vás i od Země.
V jiném světě
Neměl jsem žádnou možnost zkontrolovat
Jestli byl jeruzalém přestěhován do pekla a nebo do ráje
Stejně jako jeruzalém nemohl vědět
Že i s nenávistí přede mnou pohled co krouží po nebi
A s tělem na Zemi
Bude pokračovatve stíhání snů
Aby přinesl před prázdný pohled světa
Nešťastnou minulost Bílého idealismu
Proto neexistuje žádná naděje
Protože vechno se jevilo velmi mlžně
Nebojím se, že zvítězí to nejděsivější z toho všeho
Písmo svaté začalo kulhat po Zemi
Která odmítla jít ruku v ruce se světem
Od té doby, co se hroby světa staly císařskými
A noc se připravuje, aby spadla na svět
Všechny tyto směšné hrátky
Pochybností a teorií
Co budou odloženy jak černá legenda
Na březích Jordánu
Z toho vyplývá,
Že pouze jedna věc bude pravdivá
Ve snu, co jsem viděl
Jeho tok může obsahovat
Ve svých vlnách
Známky a stíny smrtelnosti.
Ma chladnokrevné cíle... konkrétní...
Aby jedinou věcí, kterou můžeme
Zřetelně rozeznat na světě
Bude potrestaný lid
Jak jsem vám chtěl říci už dávno
A prochází celou historií
Ale mající před sebou prázdno – prázdnou poušť
Ve věčném pořádku
Žádající si vysvětlení návratu idealismu od Jordánu
A pokud se nemýlím
Ani ten nemá právo na návrat
Jako všechno živé,
Co nepatří žádnému z bohů.
Translation by
VERA KLONTZA - JAKLOVA
No comments:
Post a Comment