SHAKESPEARE
Zítra večer máme představení
a ráno
bych se rád podíval na zkoušky.
V noci nemá smysl
zabývat se fanfárami slávy.
Proto si zaletím do světa poražených.
Jejich bůh umřel před drahnou dobou.
Jen jejich osud stále přežívá,
A tak osamoceni daleko od země
dusí se lítostí, že nemají žádné právo.
Vidí vlastní minulost, kterou
kronikáři zařadili do vzpomínek¨
a tuší, že
přichází ještě hrozivější a jedovatější.
Zjevuje se a nastupuje se slávou
a zručností
neuvěřitelnou,
aby úplně dokonale zdůvodnila sebe sama
na jevišti světa.
Proto jsem přišel,
abych se v jejich řádách postavil
lavině nové historie,
která snese srovnání jen
s řekou absolutní beznaděje.
Jenom monarchové zůstávají bez pohnutky,
nehybní, klidní a chladní...
...ti, kteří párají až po nejčenější tmu
tuto schizofrenní tragédii.
Monarchové znají mechaniku
točny historie.
Jeden z nich,
Ten ještě živý,
s duchy ukryrými pod bílými plášti
bude přítomen představení,
která podle všech uměleckých pravděpodobností
svrhne nejednu modlu.
Nikdo to nezastaví
až k samotné astronomické revizi vesmíru
Dobře jste udělali,
že jste znovu přivezli nebe
na jeviště světa,
protože už bylo úplně odporné a hnusné
Nebe se dávno vypařilo z mého srdce...
S prázdným hrudníkem mám pocit,
zdá se mi, že jsem někde udělal chybu.
Ve chvíli, kdy jsem se stal součástí rozhodnutí poražených,
aby ještě jednou vystoupili na povrch historie,
měl jsem navrhnout
režisérovi představení, aby do svého díla zařadil
scénu,
co by ukázala etiku a chování,
jenž hlásají patolízalové paláců.
Protože vůdce
se ještě jednou bude cítit králem.
Vítězi poražení zvlčí
na jednom z pannenských míst světa.
Peklo s nebem povedou
boj na život a na smrt,
ale jenom chvíli,
těsně předtím než vyjde slunce
a bude ukončena operace
uchvácení trůnu.
Vítěz vysvětlí příhlížejícícm,
že není náhoda,
že právě on sedí na trůnu
ve chvíli,
kdy slunce přichází na svět.
Ať se stane, co se stane,
i když noc znovu večer zapadne,
příroda ji znovu ráno oživí.
Po šlechteném zlogičnění
věcí tohoto světa
v mé hlavě se zrodí tisíce vět
na tiskové konferenci
literární sedánky.
...a také různé slogany.
Já ale nechci koukat
do slunce téhle nechutné moci.
Po okraj plný smutkem
se ukryji ve tmě,
abych tak předpověděl
příští trágédii světa.
Translation by
VERA KLONTZA - JAKLOVA
No comments:
Post a Comment