Pénelopé
Ctižádostiví milenci jsou na Ithace.
A ten pravý kdo ví kde...
Ať vylezou třeba do větví olivovníku!
Možná náhodou najdou
Ten pravý vavřín.
Olivovníky na Ithace jsou věkovité
a stejně jako sláva tohoto ostrova
nesní o výškách,
ani se nebojí smrti.
Střučně řečeno:
co se nesmrtelnosti týče,
jsou klidné.
Těší se, až se jejich ohromná těla
stanou slavnou postelí.
Abych se pustil na vrcholky mořských vln,
mám strach.
Aby mě nedovedly k opravdovému vavřínu,
bojím se duševní hloubky
moří světa.
Vrhá se na malou Ithaku,
na její zemi,
co nikdy nikdy nedopustila,
aby se stala mořem.
Vztyčuje svou hrdost jako výhružný stožár
za blahořečení samotného Poseidona
když přeje všechno dobré,
sťastnou cestu
a šťastné dny na malé Ithace.
Otočím obličej od nebe
A budu prosit za návrat
toho pravého
milence.
Nebe se narodilo na Ithace.
Jen co odsud odešlo,
Stalo se kusem hadru.
Naštvané mou věrností Odysseovi
spolčilo se s celým davem cyniků a ubožáků,
co si vydržuje tam nahoře
pro tuhle cnost obyčejných smrtelníků.
Oslepni z mlžné nenávisti!
Moje víra
rodí slavnou postel.
Zdvihnu ruce k horizontu,
zda se opravdu nedotknu pravého vavřínu.
Spící vládcové,
co vás nezajímají černočerné zprávy z Tróje,
probouzí vás hebkost rukou
krásných žen.
Jednou budete zlořečit spánek a sny,
co zabraňují, aby se staly...
Co jiného? Vždyť i oškliví starci
sní o erotických hrátkách.
Že čekám na teplý středomořský vítr?
Neznamená to, že doufám, že mi
ukáže, kam byla odváta Odysseova loď?
Nešťastná Pénelopé,
jak se můžeš tak mýlit?
Všechny větry jsou studené
a všechny
vedou do Tróje.
Odvlekou tam i tebe,
aby ses stala přítelkyní nevěrné krásy
zato, že jsi položila vavříny na čelo světa.
Zloba a zmar
přijdou znovu na svět,
protože celá Trója
se nadechne z popele katastrof
a bude se chovat sprostě,
aby uchvátila tvou čest...
Tyhle
považuju za ty nejnebezpečbější milence.
Nepřestanou si na mě dělat zálusk.
Špinavci!
Co se točili
zády k plamenům Tróje,
protože je více přitahovaly
větry co vanou
k samotě jedné ženy.
Vidí jen nekonečný horizont
co bezcitně vymazává svědomí světa,
aby páchal tyhle mizernosti.
Ale což,
ať pokračuje tahle do nebe volající skandálnost!
Jen ať mě nemají za človíčka,
za ubožačku!
Chci říci,
tihle milci, co se mi usadili na Ithace
stejně jako moře v duši Odysseově,
mají své obličeje slabé.
Jakoby vymyté.
Jako by bez výrazu.
A šedé jako popel.
Nemohou se rovnat
ženskosti Pénelopé...
Translation by
VERA KLONTZA - JAKLOVA
No comments:
Post a Comment