Η ΕΞΑΦΑΝΙΣΗ Ηλίας Φούκης -- Από το βιβλίο '' Η ΔΙΑΘΗΚΗ ΕΝΟΣ ΚΑΤΩΤΕΡΟΥ ΘΕΟΥ''.

Η ΕΞΑΦΑΝΙΣΗ
 

Επειδή εγώ έλειπα

τον προηγούμενο  αιώνα είχες χαθεί

και δεν μπορούσε να σε βρει κανείς. 

Οι ερευνητές  παγιδεύονταν

από τη μεταμόρφωση της 'Ανάσας σε Ομίχλη... 

Κάπου στο τέλος  της ελπίδας... πείστηκαν ότι

ή έψαχναν σε μια Γη χωρίς αγάπη

ή η αγάπη σ' αυτή τη Γη ήταν πολύ πυκνή. 

Σ' αυτό το μπούμερανγκ εικασιών

εσύ βρήκες την ευκαιρία ν' απομακρύνεσαι. 

Εννοείται... χωρίς  να σ' ενοχλήσει κανείς

αφού και αυτά τα λίγα πουλιά

που θα μπορούσαν να σ' εντοπίσουν

από τα ύψη της δικής τους Αρετής

δεν είχαν καταλάβει ποτέ την γλώσσα

      των ανθρώπων...

ή ίσως  ποτέ δεν ήταν κατανοητή. 

Και είμαι σίγουρος ότι γυρνάς σε αυτή τη Γή

η οποία είτε δεν περικυκλώνεται καθόλου

ή περικυκλώνεται με μεγάλη ταχύτητα

για να πιάσει τον Αρχαίο Ρυθμό

της περικύκλωσης των αισθημάτων στην Ψυχή. 

Και πάλι μπορείς  να βρεις την ευκαιρία να φύγεις

ιδιαίτερα τώρα

που στη σκηνή της Μοντέρνας Εποχής

σαν να επιβεβαιώνουν

τις απελπιστικές αλήθειες περί Ειδώλων

με την παντοτινή τους διάθεση

και το αστείο και την τραγική ειρωνεία

έχουν εμφανιστεί οι Αρχαίοι. 

Αλλά είτε ευλογημένοι είτε βλαστισμένοι είναι

για σας ονειροπόλοι

πάρτε το χαμπάρι  λοιπόν

ότι σε αυτή την ξαφνική Παρουσία

κανένα θαύμα  δε θα συμβεί. 

Και οι Αρχαίοι  φαίνονται απογοητευμένοι

και χωρίς καμιά  διάθεση Αναγέννησης.

Φαίνεται να έχουν κουραστεί να κυνηγούν

τις Αρετές και  τη Συνείδηση.
 

Συνεχώς έψαχναν  ιδανικές γυναίκες

όπως έψαχναν  μια ειρηνική κάθαρση

      στις  τραγωδίες...

και τα λαμπερά διαμάντια των πόθων

που στα στήθη των γυναικών είχαν φανταστεί

μετατράπηκαν  σε δάκρυα απογοήτευσης

από τούς θαυμαστές τους

σαν είδαν τη γενναιοδωρία και το μεγαλείο

να λασπώνονται στις γωνιές της Αθήνας

κυνηγώντας τη Μαγδαληνή. 

Συνέβη αργότερα... η Μαγδαληνή να μετανιώσει. 

'Εγώ μαζί  με τούς Αρχαίους όμως

ακόμη δεν θέλουμε να σκύψουμε

και κρατάμε το κεφάλι ψηλά.

Αλλά τα βλέμματά μας καρφώνονται εκεί

όπου η Εύα προσδοκούσε τη γυναίκα

σύμφωνα με τις αρέσκειες της

ώσπου περιμένοντας την να κατέβει

έχουμε μείνει χωρίς Εποχή. 

Αυτή η Εποχή

έχει περάσει  στη δική σου κατοχή

και μ' εκείνη θα δημιουργήσεις

μια άλλη Ανθρώπινη Ιστορία

που θα εποικίζεται με την Ύπαρξη Γυναικών

για τα πιο χυδαία γούστα... 

Και το σημαντικότερο...

επειδή στη Γη

εκείνης της Ανθρώπινης Ιστορίας

δεν θα υπάρχουν δένδρα

που για να τ' ανεβείς θα ματώνεσαι

για να φτάσεις στο Ύψος του Γυναικείου Έρωτα

εξαιτίας αυτής της σοβαρής απουσίας Ήθους

το Ανάστημα του Γυναικείου Ιδεώδους

θα είναι ίσο με το έδαφος της Γης.

Ο ΟΔΥΣΣΕΑΣ Ηλίας Φούκης Από το βιβλίο '' Η ΔΙΑΘΗΚΗ ΕΝΟΣ ΚΑΤΩΤΕΡΟΥ ΘΕΟΥ ''

 

Ο    ΟΔΥΣΣΕΑΣ   

'Όταν έκανα  το γύρο του Κόσμου

το νησί απέναντι από τα ρεύματα της Καραϊβικής

επειδή όταν είδε τούς ταξιδιώτες

χωρίς κάποιο χάρισμα

      για μεγάλες ανακαλύψεις

δεν έπαθε καμιά  γεωγραφική αναμόρφωση

εντελώς σχηματικά  μου θύμισε την Ιθάκη... 

Η απόσταση του Νησιού ήταν αρκετή

για να αμφιβάλλω κι άλλη μια φορά

για την αφοσίωση της Πηνελόπης...

ότι εκείνη ξανά ξεφτίλισε την τιμή της Ελλάδας

ερωτοτροπώντας με τούς ηττημένους της Τροίας

και απλώνοντας τη Φαντασία

ότι κατακτούν  το σώμα της...

λέω ότι ο ελληνικός στρατός θα αποτύχαινε

να ταπεινώσει την Ευτυχία της

που μπορεί να ρημάξει την Ψυχή της Ελλάδας. 

(Και να το ξέρετε...

Αν συμβεί κάτι τέτοιο

εκείνο... τον  Αιώνιο Άνθρωπο

που ονειρεύεται η Φιλοσοφία στην Αθήνα

ξεχάστε τον  οριστικά...) 

Παρ' όλα αυτά σε τέτοιες στιγμές

δεν αξίζει να ξοδεύεις τη Θεϊκή Πνοή

για τέτοια ασήμαντα πράγματα

γιατί ήταν η εποχή που στον Όλυμπο

διαιωνίζονταν μια απογοήτευση χωρίς προηγούμενο

για την αποτυχία της Παγκόσμιας Λογικής

όταν στην Ουσία της βρισκόταν οι Γυναίκες. 

Και τώρα που βλέπω λυγισμένες τις Φοινικιές του Νησιού

θυμάμαι τα Νησιά της Ελλάδας

που όταν φύγαμε για την Τροία

ήμασταν αφελείς  και δεν καταλαβαίναμε

ότι τιμωρώντας αλύπητα τους πόθους

που χαρίσανε λάμψη στη νιότη της Τροίας

με τέτοια στενά οράματα και τοπικισμούς

δώσαμε μια καλή συνταγή

για σπαραγμούς και Παγκόσμια Καταστροφή. 

Και ζητώντας συγνώμη  για κείνη τη Φωτιά

βλέπω πίσω από  τις πλάτες της Καραϊβικής

να βρίσκεται μ' ένα ταραγμένο παρόν φοβισμένων

η Ήπειρος...

για τον ερχομό η όχι της οποίας στον Κόσμο

θα πνιγούν όλα τα ρεύματα της Ανθρώπινης Σκέψης

σε λογομαχίες ...

και τελικά σαν να θέλουν ν' αφήσουν

μια αξιοπρεπή επιγραφή

στους τάφους των πνιγμένον

θα συκοφαντηθεί η αυτονομία της Ηπείρου. 

Θα απαρνούνται ιδιαίτερα εμένα

που αφορισμένος θα είμαι για όλες τις ζωές

για το ότι αμέσως μετά την καταστροφή της Τροίας

στάλθηκα από τους Έλληνες

να αναζητήσω Νέα και Παρθένα τοπία...

τότε που ο Κόσμος καχύποπτα κατάλαβε

ότι η μόνη δουλειά που πήγαινε καλά

      σ' αυτό το Λαό...

ήταν η λεηλασία. 

Πολύ αργότερα θα έρθουν άλλοι ταξιδιώτες

φορτωμένοι με Φαντάσματα

και Μυθολογικά σημειωματάρια...

όπου θα έχει γραφτεί πώς δεν υπήρξε

καμιά λαμπερή  εποχή δεισιδαιμονίας

και μόλις θα πατήσουν στα χώματα του Νησιού

τη στιγμή που θα επιτεθούν στην Ήπειρο

οι Σοφοί Γέροντες...

θα διαπιστώσουν ότι τους έχουν τελειώσει οι σκέψεις

ξοδεύοντας τες  για το ξεπέρασμα των ρευμάτων. 

Η Ήπειρος

θα παρεξηγηθεί από αυτή τη δυστυχία

και θα πάει κόντρα στους Στοχαστές

και μάλιστα  συχνά... θα παρακαλάει το Θεό

να ερημώσει τα Νησιά. 

Κάποιος οπωσδήποτε θα χάσει

κι ενώ προαισθάνομαι από τώρα

εκείνη  την τρομερή ήττα

θα ήθελα να κάνω μια προειδοποίηση

                       στον  Απόλλωνα...

ότι οι Αρχαίες Μυθολογίες

δε θα έχουν πια κανένα ρόλο. 

Γι' αυτό λοιπόν...

όταν ανταμώσαμε το Νησί

και είδαμε ότι μόλις έπεσαν τα κατάρτια

του καραβιού...

μας υψώθηκαν τα κατάρτια των Φαντασμάτων

τηρήσαμε ένα  λεπτό σιγή

για τον πνιγμό του Αριστοτέλη στα ρεύματα του Ευρίπου

που ακόμα δεν είχε συμβεί.

L'IMMORTALITA Poesia di ILIAS FUKIS

L'IMMORTALITA




Se noi due
ci amassimo un giorno intero

la mattina dopo

ci sveglieremmo con il pensiero

che nonostante la forza colossale del male

con lo stesso dinamismo

ci potremmo amare anche tutto l’anno. 

Visto che noi due

ci ameremmo tutto l’anno

quale limpido orizzonte ci vagherebbe

innanzi l’idea

che al contrario delle pupille vieppiù fosche

noi ci ameremmo in modo sempre più splendido

nei secoli dei secoli. 

E se a noi due

riuscisse un miracolo del genere

lievi e ingenui come tutte le velocità

correremmo al pensiero

di poterci amare

per tutti i secoli dei secoli. 

Quest’ultimo pensiero tuttavia

sarebbe alquanto gravoso… 

e severamente puniti
gli dei dell'Olimpo con carica suprema
''Per dare all'umanita il segreto della Felicita''
e sotto il peso del suo cieca
puo morire.

Traduzione  MAURIZIO DE ROSA.

HLEDANI Poem in czech by ILIAS FOUKIS

HLEDANI




Přišla chvíle, kdy jsme my snílci
pochopili, že skončilo rozmísťování znamení po Zemi
a nastala vhodná chvíle,
abychom sestoupili z výšin
a začali hledat zlato. 


Podle přepovědí našich snů
v první sféře bychom měli najít Štěstí,
které na základě studií rajských mágů
se pozná podle toho, že je zářivé
a osvobozené
ode všech stenů pozemského utrpení. 


Jakmile budeme držet štěstí ve svých rukou
setoupíme do druhé sféry.


Tam bychom, jak říká jedna slepě věrná
starodávná legenda,
tam bychom  měli najít
Lásku. 


Tehdy by si nás měla Země zamilovat.
Pak sestoupíme do sféry třetí.
Jak dokládá
dech mudrců, autorů Geneze,
všechny indície svědčí o tom,
že tam bychom měli narazit na Blaženost. 


Abyste uvěřili, jak vážně  jsme brali
tohle hledání Blaženosti v útrobách Země,
stačí, když vám řeknu, že abychom si byli úplně jistí,
drželi jsme se podrobného plánu,
který zdůrazňoval, že průzkumníci
musí být velmi opatrní,
protože naše záhadná Země má po kapsách oheň,
který by mohl spálit ty naše zlaté nálezy. 

„Nebojte se,“ uklidňoval nás kdosi.

„Naše milovaná Země
v sobě ukrývá i chladivé vody,
aby zasáhly v případě nebezpečí
a zhasily ničivé plameny.“ 


A tak pomaloučku
od snění ke snaze,
od snah k obavám
se Země nakonec otevřela... 


Myslím, že mi rozumíte... 


Byli jsme si jisti, že konečně máme před sebou
(přesto, že si to nepřálo žádné  Písmo světa)
jasný den. 


Ale bohužel.
Země, která pořád ještě  patřila nám,
pro nás neurývala nic zvláštního, protože
Ona sama
nesnila o žádné budoucnosti,
ba ani o zlatě,
ale ani jí nikdo v tomto ohledu
nebral vážně. 


Protože jí bylo všechno jedno
z jejích otevřených útrob vystoupalo to nejlehčí:
voda.
Zaplavila naše žhavé naděje.
Uhasila je
      ještě  v první sféře...  


                               

                        Translation  by


                VERA  KLONTZA- JAKLOVA
                                  

SHAKESPEARE Poem in czech by ILIAS FOUKIS

 SHAKESPEARE


Zítra večer máme představení
a ráno
bych se rád podíval na zkoušky. 

V noci nemá smysl
zabývat se fanfárami slávy.

Proto si zaletím do světa poražených.

Jejich bůh umřel před drahnou dobou.
Jen jejich osud stále přežívá,
A tak osamoceni daleko od země
dusí se lítostí, že nemají žádné právo.

Vidí vlastní minulost, kterou
kronikáři zařadili do vzpomínek¨
a tuší, že
přichází ještě hrozivější a jedovatější.

Zjevuje se a nastupuje se slávou
a zručností
neuvěřitelnou,
aby úplně dokonale zdůvodnila sebe sama
na jevišti světa. 

Proto jsem přišel,
abych se v jejich řádách postavil
lavině nové historie,
která snese srovnání jen
s řekou absolutní beznaděje.

Jenom monarchové zůstávají bez pohnutky,
nehybní, klidní a chladní...
...ti, kteří párají až  po nejčenější tmu
tuto schizofrenní tragédii. 

Monarchové znají mechaniku
točny historie.
Jeden z nich,
Ten ještě živý,
s duchy ukryrými pod bílými plášti
bude přítomen představení,
která podle všech uměleckých pravděpodobností
svrhne nejednu modlu.

Nikdo to nezastaví
až k samotné astronomické revizi vesmíru  
Dobře jste udělali,
že jste znovu přivezli nebe
na jeviště světa,
protože už bylo úplně odporné a hnusné 
Nebe se dávno vypařilo z mého srdce...

S prázdným hrudníkem mám pocit,
zdá se mi, že jsem někde udělal chybu. 

Ve chvíli, kdy jsem se stal součástí rozhodnutí poražených,
aby ještě jednou vystoupili na povrch historie,
měl jsem navrhnout
režisérovi představení, aby do svého díla zařadil
scénu,
co by ukázala etiku a chování, 
jenž hlásají patolízalové paláců. 

Protože vůdce
se ještě jednou bude cítit králem.

Vítězi poražení zvlčí
na jednom z pannenských míst světa.

Peklo s nebem povedou
boj na život a na smrt,
ale jenom chvíli,
těsně předtím než vyjde slunce
a bude ukončena operace
uchvácení trůnu. 

Vítěz vysvětlí příhlížejícícm,
že není náhoda,
že právě on sedí na trůnu
ve chvíli,
kdy slunce přichází na svět. 

Ať se stane, co se stane,
i když noc znovu večer zapadne,
příroda ji znovu ráno oživí. 

Po šlechteném zlogičnění
věcí tohoto světa
v mé hlavě se zrodí tisíce vět
na tiskové konferenci
literární sedánky.
...a také různé slogany. 

Já ale nechci koukat
do slunce téhle nechutné moci.
Po okraj plný smutkem
se ukryji ve tmě,
abych tak předpověděl
příští trágédii světa.


                              Translation  by

                      VERA  KLONTZA - JAKLOVA

PENELOPE Poem in czech by ILIAS FOUKIS

Pénelopé 




Ctižádostiví milenci jsou na Ithace.
A ten pravý kdo ví kde... 


Ať vylezou třeba do větví olivovníku!
Možná náhodou najdou
Ten pravý vavřín. 


Olivovníky na Ithace jsou věkovité
a stejně jako sláva tohoto ostrova
nesní o výškách,
ani se nebojí smrti. 


Střučně řečeno:
co se nesmrtelnosti týče,
jsou klidné.


Těší se, až se jejich ohromná těla
stanou slavnou postelí. 


Abych se pustil na vrcholky mořských vln,
mám strach.


Aby mě nedovedly k opravdovému vavřínu,
bojím se duševní hloubky
moří světa.


Vrhá se na malou Ithaku,
na její zemi,
co nikdy nikdy nedopustila,
aby se stala mořem.


Vztyčuje svou hrdost jako výhružný stožár
za blahořečení samotného Poseidona
když přeje všechno dobré,
sťastnou cestu
a šťastné dny na malé Ithace. 


Otočím obličej od nebe
A budu prosit za návrat
toho pravého
milence. 


Nebe se narodilo na Ithace.
Jen co odsud odešlo,
Stalo se kusem hadru.


Naštvané mou věrností Odysseovi
spolčilo se s celým davem cyniků a ubožáků,
co si vydržuje tam nahoře
pro tuhle cnost obyčejných smrtelníků.
Oslepni z mlžné nenávisti!


Moje víra
rodí slavnou postel. 


Zdvihnu ruce k horizontu,
zda se opravdu nedotknu pravého vavřínu. 


Spící vládcové,
co vás nezajímají černočerné zprávy z Tróje,
probouzí vás hebkost rukou
krásných žen.


Jednou budete zlořečit spánek a sny,
co zabraňují, aby se staly... 


Co jiného? Vždyť i oškliví  starci
sní o erotických hrátkách. 
Že čekám na teplý středomořský vítr?
Neznamená to, že doufám, že mi
ukáže, kam byla odváta Odysseova loď? 


Nešťastná Pénelopé,
jak se můžeš tak mýlit? 


Všechny větry jsou studené
a všechny
vedou do Tróje. 
Odvlekou tam i tebe,
aby ses stala přítelkyní nevěrné krásy
zato, že jsi položila vavříny na čelo světa.


Zloba a zmar
přijdou znovu na svět,
protože celá Trója
se nadechne z popele katastrof
a bude se chovat sprostě,
aby uchvátila tvou čest... 
Tyhle
považuju za ty nejnebezpečbější milence.


Nepřestanou si na mě dělat zálusk.
Špinavci!
Co se točili
zády k plamenům Tróje,
protože je více přitahovaly
větry co vanou
k samotě jedné ženy.


Vidí jen nekonečný horizont
co bezcitně vymazává svědomí světa,
aby páchal tyhle mizernosti. 


Ale což,
ať pokračuje tahle do nebe volající skandálnost!
Jen ať mě nemají za človíčka,
za ubožačku!
Chci říci,
tihle milci, co se mi usadili na Ithace
stejně jako moře v duši Odysseově,
mají své obličeje slabé.


Jakoby vymyté.
Jako by bez výrazu.
A šedé jako popel. 
Nemohou se rovnat
ženskosti Pénelopé...


                Translation  by 


            VERA   KLONTZA  - JAKLOVA

NESMRTELNOST Poem in czech by ILIAS FOUKIS

 NESMRTELNOST




Kdybychom se my dva
milovali celý den,
následujícího rána bychom se probudili  s myšlenkou,
že se stejnou intenzitou
bychom se mohli milovat celý rok... 


Kdybychom se my dva milovali celý  rok
jako čistý horizont by před námi
defilovala jasná myšlenka,
že na rozdíl od mlžného světla našich očí,
bychom se milovali
celé století... 


A kdyby se nám  dvěma
povedl takový zázrak,
lehcí a bezstarostní jako vesmírný pohyb
bychom směřovali k myšlence, že se můžeme milovat
celou věčnost 


Toto poslední zjištěněí by však bylo příliš těžké...
... a jeho   tíha všemocná.
Kdyby nás zavalila,
patrně bychom zemřeli.




                           Translation  by  


                                  VERA  KLONTZA - JAKLOVA